V obci působil také významný představený biskup novokřtěnců Leonard Lanzenstill. Napsal četné spisy, z nichž se pět dochovalo. Roku 1565 v Němčičkách umírá. Z roku 1576 pochází listina, jíž bratři ze Zástřizl stvrzují mimo jiné, že ..... „od stavu pravlovského až ke kameni velikému nadstavem kopařovským té řeky, zvláště pak ryb lovem neb lapání jiných věcí budou moci, a mají jeden každý soused bez všelijaké překážky užívati...“. Řeka totiž přinášela dřevo a obživu po celý rok. Sady, jež dávaly plody výborné chuti a zejména vinohrady, které rodily znamenitá vína, jsou již roku 1578 zmiňovány v listinách. Po Bitvě na Bílé hoře se poměry v českých zemích dramaticky změnily. Mimo jiné byla zavedena tvrdá katolizace, která nahradila dosavadní náboženskou toleranci, která byla pro Moravu charakteristická. Nekatolická náboženství byla masově potírána, členové těchto církví byli nuceni k emigraci a jejich majetek byl povětšinou zabaven. V Němčičkách císařská pomocná vojska, vracející se po Bitvě na Bílé hoře, vykradla a zapálila dům novokřtěnců. Když se novokřtěnci vzpamatovali z požáru a začali se znovu zařizovat, vtrhli do Němčiček vojáci a „všechno zpustošili, dopustivše se mnohého násilí“. V roce 1622 pronásledovaní novokřtěnci podléhají tlaku a odcházejí do Uher, přičemž v Němčičkách zanechávají veškerý majetek – pole, dílny i domy. V polní trati „Hölle“ se později přichází na základy zdí bývalého „prý bratrského“ novokřtěneckého hřbitova.

Obec Němčičky náležela svou polohou již do pohraniční oblasti a žilo zde množství německých rodin. Je paradoxem, že sousední obec Bratčice byla téměř výlučně českou vesnicí, kdežto pouhé 2 km vzdálené Němčičky již byly obcí smíšenou, kde spolu žili Češi a Němci pohromadě. Informace o průběhu událostí spojených s druhou světovou válkou a jejího konce ve vztahu k Němčičkám se dnes již velmi obtížně shromažďují, protože většina jejích původních obyvatel byla, jako občané německé říše, po válce odsunuta.

Němčičky (německý název obce byl Klein Niemtschitz) se staly po Mnichově v roce 1938 spolu se sousedními obcemi Pravlov (Prahlitz) a Medlov (Mödlau) součástí Velkoněmecké říše a tvořily tak severní hranici s Protektorátem Čechy a Morava, kam spadaly již sousedící Bratčice. Počet obyvatel na počátku války a počet odvedených nelze dnes již přesně spočítat z důvodu absence dobových pramenů. Přibližný počet odvedených mužů je možné odvodit z transportních seznamů. Seznam padlých občanů obce laskavě poskytly paní Rosemarie Fenz a Mathilda Zaunstöck, žijící po odsunu v Rakousku a Německu. Jedná se však pouze o jmenný seznam bez bližších údajů týkajících se data narození a místa a data úmrtí. Němčičky byly osvobozeny Rudou armádou 18. dubna 1945 v rámci Bratislavsko-brněnské operace 2. Ukrajinského frontu. Dne 16. dubna dosáhly jednotky 13. gardové jezdecké divize (13.g.j.d) u Uherčic řeky Svratky a po jejím překonání postoupily 17.4. do Medlova. Ještě téhož dne večer provedly jednotky k Němčičkám průzkum bojem. Při srážce s Wehrmachtem padli dva sovětští vojáci (podle M. Zaunstöck, jejíž otec je druhý den pohřbíval). Německé jednotky se poté stáhly a druhý den ráno 18. dubna projely obcí jednotky 13. gardové jezdecké divize až do Ivančic. Následující den 19.4. přišly do Němčiček jednotky 42. gardové střelecké divize a až do 8. května držely od Smolína po Ivančice linii obrany podél řeky Jihlavy. Z těchto jednotek bylo v Němčičkách pohřbeno 7 padlých vojáků Rudé armády, jeden zůstal nezvěstný.

Po roce 1945 byla obec téměř kompletně nově osídlena. Z předválečných obyvatel zůstalo v obci  pouze 5 %, a to české nebo smíšené rodiny. Z velké části byla obec osídlena tzv. Volyňskými Čechy – to jsou potomci českých rodin, které bída Rakouska-Uherska vyhnala až na ukrajinskou Volyň. Za války bojovali Volyňští Češi za svobodu Československa v řadách 1. československého samostatného armádního sboru a většina těch, kteří se usadili v Němčičkách prošla těžkými boji o Dukelský průsmyk. Po válce jim byla na základě mezivládní dohody mezi Československem a sovětskou vládou nabídnuta možnost vrátit se do Československa a hospodařit na zemědělských usedlostech po odsunutém německém obyvatelstvu. Tak došlo k novému osidlování Němčiček. Noví obyvatelé Němčiček zpočátku hospodařili samostatně na získaných statcích a polích, po založení Jednotného zemědělského družstva v roce 1952 se stali jeho členy.

Do roku 1949 patřily Němčičky k mikulovskému okresu, mezi léty 1949-1960 k židlochovickému a po tomto roce správní reorganizací byly připojeny k okresu Brno-venkov. Od roku 1945 až do roku 1976 spravoval obec samostatný Místní národní výbor (MNV) Němčičky. V roce 1976 byl sloučen do MNV Pravlov, Němčičky, Kupařovice. Ve volbách roku 1981 bylo zvoleno do společného MNV 30 poslanců (z Pravlova 20, z Kupařovic a Němčiček po pěti). V obci pracoval šestičlenný Občanský výbor, jehož předsedou byl Jan Jelínek. Dobrovolnou činnost v obci vykazovaly zájmové organizace: Český svaz žen (ČSŽ), Pionýrský oddíl Lišáci (PO), Československý červený kříž (ČSČK), Svaz požární ochrany, Myslivecké sdružení Němčičky, Československý svaz mládeže (ČSM), Český svaz chovatelů drobného zvířectva (ČSCHDZ). K 1.1.1986 došlo ke sloučení MNV s obcemi Malešovice, Odrovice a Medlov. Sídlem nového MNV se stala obec Kupařovice, tehdejší sídlo sloučeného JZD Pojihlaví. Po volbách v roce 1990 se obec Němčičky osamostatnila a občané do zastupitelstva obce zvolili ze dvou kandidátek patnáctičlenné zastupitelstvo. Starostou byl zvolen Ing. Antonín Kutek. V dalším volebním období  bylo zvoleno ZO pouze pětičlenné a do funkce starosty byl zvolen pan Jan Jelínek, který tuto funkci vykonával po dobu 22 let až do své smrti v roce 2016.  Po jeho úmrtí ZO Němčičky zvolilo do funkce starostky paní Hanu Täuberovou. Ve volbách pro volební období 2018-2022 byla do funkce starostky jmenována paní Ing. Tereza Hanělová, která ve funkci setrvává doposud.

V roce 1998 byl obci udělen Parlamentem České republiky znak a prapor.

Popis znaku: Na rubínově červeném štítu modrý vinný hrozen na zelené větévce a vinařský nůž stříbrné barvy se zlatou rukojetí. Štít je ve dvojím provedení. Barevný štít v klasickém provedení pro oficiální účely. Kolčí štít v barevném provedení, tvar dle historických pramenů.

Návrh obecního znaku a praporu zpracoval propagační grafik Jaroslav Petr z Mikulova. Při návrhu vycházel z obecní pečeti, která je zveřejněna v díle Vlastivěda moravská od Augustina Kratochvíla z roku 1913.